Petr Kadlec
Tipsport
Vystoupení
Designérem jsem z nutnosti. Teda spíš ze slušnosti. Před nějakým časem jsem poklidně seděl ve svém tmavém koutě a popíjel odpolední kávu, když mne náhle z hlubokého rozjímání vyrušil šéf a požádal mne, abych se zastavil u něj v kanceláři. V šéfově kanceláři nebyl jenom šéf, ale i šéfa šéf a oba měli ve tváři takový ten egosofistický usměvavý výraz, který nosí jehovisti, když si přijdou popovídat o Kristovi. Tehdy mi byla učiněna nabídka, která se nedala odmítnout. Ne, že by byla tak dobrá, ale trpěla kritickýcm nedostatkem alternativních řešení. Když jsem viděl ty jejich štěněčí oči, které jasně zrcadlily svízelnost situace ve které museli být, když oslovili mne, rozhodl jsem se zachovat se jako dobrý člověk. Řekl jsem: “Ok, já toho dizajnéra dělat budu.” A tak ho dělám.